Čínský chocholatý pes
Historie Čínského chocholatého psa
Toto plemeno se pravděpodobně vyvinulo z Afrického bezsrstého psa, z něhož čínští chovatelé vyšlechtili psa menšího tělesného rámce. Elegantní a půvabný Čínský chocholatý pes se vyskytuje ve dvou varietách: bezsrsté a powder puff:
I bezsrstým psům ale roste na některých částech těla měkká a hedvábná srst: (nazývá se chocholka), na ocase (chochol-dosl. překl., jinak asi vlajka?) a na tlapkách do úrovně zápěstí (ponožky).
Aby u nahých psů nevysychala kůže, je důležité je potírat speciálním pleťovým roztokem.Jestliže se psík pohybuje venku, může se použít také opalovací krém. Psi variety powder puff mají naopak celý povrch těla porostlý měkkou, středně hustou srstí. K pěknému a zdravému vzhledu stačí pouze běžné česání. Čínský chocholatý pes může mít jakoukoli barvu nebo barevnou kombinaci. Tito psi jsou bezstarostní, bystří, věrní a příchylní, skvělí dovádiví a zábavní společníci.
Zařazení do skupin AKC: Toy psi
Standard FCI 288
Skupina FCI 9
Historie Amerického kennel klubu:
Ačkoli opravdový původ čínských chocholatých psů znám není, předpokládá se, že se vyvinuli z Afrického bezsrstého psa, jehož velikost pak dalším šlechtěním snížili Číňané, kteří mají miniaturní psíky v oblibě. Původně bylo toto plemeno známo pod mnoha různými názvy např. Čínský naháč, Čínský jedlý pes, Čínský lodní pes a Čínský královský naháč. Dostávali i mnoho přezdívek souvisejících s místem, kde byli objeveni. V Egyptě byli nazýváni Pyramidovým naháčem nebo Naháčem z Gizy, v jižní Africe to byli Jihoafričtí naháči a v Turecku byli větší psíci tohoto plemene zváni jako Turečtí naháči. Je téměř jisté, že čínští námořníci plavící se po širých mořích měli na palubě psy, a že s jejich štěňaty obchodovali s místními obchodníky v jednotlivých přístavech. Během období moru, který přišel právě z Číny, byli bezsrstí psi nakládáni na paluby lodí, aby lovili hlodavce, kteří byli velice zablešení a přenášeli tak tuto nemoc. I dnes je stále možné toto plemeno najít ve starých přístavních městech po celém světě. Na začátku 16. stol. španělští cestovatelé nalezli čínské chocholaté psy i v Mexiku a dalších částech Střední a Jižní Ameriky. Během 18. a 19. století potkávali britští a portugalští průzkumníci tyto psy v Africe a Asii. V denících prvních misionářů často doprovázejících cestovatele - průzkumníky se dočteme o nálezech tohoto psa v mnoha z těchto zemí. Do poloviny 19. století se začal naháč objevovat na mnoha evropských obrazech a reprodukcích. V letech 1850 až 1860 bylo několik psů předvedeno na zoologické výstavě v Anglii, jejich fotografie posléze vyšly v tisku, ale nebyl vypracován žádný chovatelský program. Vstup tohoto plemene na americké výstavy psů je datován do konce 19. st. Tehdy se Ida Garett, mladá novinářka z New Yorku, začala o čínského, ale i ostatní naháče, velice zajímat. Celých 60 let paní Garett chovala, vystavovala a rozsáhle o psech, zejména o bezsrstých psala. Hodně cestovala a několik oceněných naháčů i dovezla. Ve 20. letech 20. stol. pomáhala získávat čínské i jiné naháče Debře Woods z Homesteadu na Floridě a tyto dvě ženy se staly blízkými spolupracovnicemi. Po téměř 40 let společně prosazovaly čínského chocholatého psa - paní Garett svou plodnou spisovatelskou činností, povídáním a klubovými aktivitami a paní Woods díky své rozsáhlé chovatelské činnosti, inzerci a registračnímu servisu. Paní Woods chovala ve 30. letech také mnoho dalších plemen psů a do 50. let poskytovala registrační servis již pro všechna bezsrstá plemena a nakonec i pro celý Americký klub naháčů American (Hairless Dog Club). Na vedení těchto plemenných knih byla velice pyšná a starala se o ně až do své smrti v r. 1969. Pak je na 12 let převzala Jo Ann Orlik a po ní se staly majetkem Amerického klubu čínských chocholatých psů, založeného v r. 1979. Na počátku 50. let získala číňánka od své sestry, June Havoc i Gypsy Rose lee, slavná jevištní umělkyně. Také ona značně pomohla v propagaci tohoto plemene. Čínský chocholatý pes byl přijat do AKC do smíšené třídy v září 1985. Registrován byl v AKC od 1. února 1991 a licenci pro výstavy AKC získal 1. dubna 1991.
Na první pohled vypadají dvě variety Čínského chocholatého psa - naháč a powder puff - jako dvě různá plemena. Když se s nimi však blíže seznámíte, uvidíte, že jsou téměř stejní, kromě toho, že osrstění mají více srsti. Naháči mají srst na hlavě, tlapkách a ocase - powderpuff všude. Výsledkem páření naháčů s naháči nebo naháčů s powderpuffy mohou být oba typy. Ale spojením osrstěné fenky s osrstěným psíkem bude zase jen osrstěné štěně. Zvláštností naháčů je, že mají potní žlázky (po celém tělě). Spíše než zrychleným dýcháním jako jiní psi se ochlazují pocením. Jestliže je o naháče dobře pečováno, jejich pokožka zůstává na dotek měkká, přestože je silnější a tužší než u osrstěných psů. Jestliže dojde k jejímu poškrábání nebo pořezání, hojí se velice rychle.
Ze zahraničních materiálů přeložila Ing. Hana Čtyroká čerpáno http://www.klubchovatelunahacu.cz/cz/cina/historie/
Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz